Režim Fv na Canonu: proč ho používám a kdy se vyplatí víc než M
Když jsem poprvé viděl na kolečku režimů písmena Fv, chvíli jsem to ignoroval. Měl jsem svoje Av na portréty, Tv na sport a M na všechno, kde jsem chtěl mít klid. Proč se učit něco dalšího?
Pak přišla svatba, kde jsem během dvaceti minut fotil obřad v šeru kostela, výstup na sluncem zalité schody a hned nato házení kytice. Tři úplně jiné světelné situace, tři různé požadavky na čas závěrky — a já mezitím dvakrát otočil kolečkem režimů špatným směrem.
Od té doby mám Fv na kolečku hned vedle palce. A v tomhle díle ti vysvětlím proč.
Fv znamená Flexible-priority AE — flexibilní priorita automatické expozice. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý:
Fv je jeden režim, který v sobě obsahuje P, Av, Tv i M zároveň. Ty si vybíráš, které parametry ovládáš ručně a které necháš na fotoaparátu.
Máš čtyři parametry:
- čas závěrky
- clonu
- ISO
- korekci expozice
Každý z nich může být buď na konkrétní hodnotě, nebo na AUTO. A podle toho, co necháš automatické, se Fv chová přesně jako klasický režim:
| Co nastavíš ručně | Chová se jako |
|---|---|
| nic (vše AUTO) | P — program AE |
| jen clonu | Av — priorita clony |
| jen čas | Tv — priorita času |
| čas + clonu + ISO | M — manuál |
| čas + clonu, ISO na AUTO | M s Auto ISO |
A tady je ta pointa: mezi těmito stavy přecházíš bez otáčení kolečka režimů. Jenom změníš hodnotu jednoho parametru a jsi jinde.
Jak to ovládat na R6 Mark II
Ovládání je jednoduché, ale musíš ho mít v prstech — jinak tě v terénu bude zdržovat.
- Přepni kolečko režimů na Fv.
- Ve spodní části hledáčku (i na displeji) uvidíš lištu se čtyřmi hodnotami: čas / clona / ISO / korekce.
- Multikontrolérem nahoru–dolů vybereš, který parametr chceš měnit — je zvýrazněný.
- Hlavním voličem měníš jeho hodnotu.
- Parametry, které jsou na automatice, mají u sebe označení AUTO.
Reset na AUTO: stiskni tlačítko koše (mazání) — vybraný parametr se vrátí na AUTO. Podržíš-li ho, vrátí se na AUTO všechny čtyři najednou.
To poslední je funkce, kterou jsem si oblíbil víc, než jsem čekal. Když se scéna změní od základu — vyjdeš z haly ven na ostré slunce — nemusíš přenastavovat postupně jednu hodnotu po druhé. Podržíš koš, jsi zpátky na plné automatice a odtud si vyzobneš jenom to, co potřebuješ.
Kdy Fv reálně používám
1. Svatby a eventy — když se světlo mění po minutách
Tohle je pro mě hlavní důvod, proč Fv existuje.
Modelová situace, krok za krokem:
Obřad uvnitř, šero. Nastavím si:
- clona f/2.8 (Tamron 24-70)
- ISO AUTO s horním limitem 12800
- čas AUTO
- korekce 0
To je v podstatě Av. Fotím výměnu prstýnků, kamera si hlídá čas i ISO.
Novomanželé vycházejí ven na schody, kde jsou hosté s rýží. Potřebuju zmrazit pohyb. Multikontrolér na čas, kolečkem nastavím 1/1000. V tu chvíli jsem v M s Auto ISO — mám jistotu ostrého snímku a kamera dorovnává ISO.
Bílé šaty na tmavém pozadí kostela mi začnou přepalovat. Multikontrolér na korekci, uberu -2/3 EV. Hotovo.
Přesun dovnitř na hostinu, klidnější tempo, chci čistší soubory. Multikontrolér na čas, podržím koš — čas zpátky na AUTO. Jsem zase v Av.
Celou tu sekvenci jsem odjel bez jediného doteku kolečka režimů a bez oddálení oka od hledáčku.
2. Halový sport — M s Auto ISO, ale s korekcí
Tohle je funkce, kterou jsem v klasickém M postrádal nejvíc.
V halách s umělým světlem si zamknu:
- čas 1/800 (u atletiky dětí klidně 1/1000)
- clona f/2.8
- ISO AUTO
Mám plnou kontrolu nad tím, co je pro sport kritické — čas a hloubku ostrosti. ISO řeší kamera. A když mi světlé dresy na tmavém pozadí odcházejí do přepalu, jednoduše ubereš korekci expozice.
V čistém M s Auto ISO tohle na Canonu funguje taky, ale musíš na to sáhnout přes tlačítko nebo Q menu. Ve Fv je korekce rovnocenný čtvrtý parametr přímo na liště. Rozdíl je v rychlosti — a při sportu rychlost rozhoduje.
3. Portréty venku s proměnlivou oblačností
Fotíš na f/1.4 s Tamronem 35mm, slunce se schová za mrak a vykoukne. Ve Fv necháš clonu zamčenou na f/1.4, čas a ISO na AUTO, a doháníš jenom korekci podle toho, jestli máš proti sobě jasnou oblohu nebo ne.
Fv vs. M s Auto ISO — v čem je rozdíl
Nejčastější otázka, kterou k Fv slyším. Oba režimy se v mnoha situacích chovají identicky, ale nejsou to totéž.
| M + Auto ISO | Fv | |
|---|---|---|
| Kontrola času a clony | plná, ruční | plná, ruční |
| Korekce expozice | funguje, ale přes tlačítko/Q menu | přímo na liště, jeden parametr ze čtyř |
| Přechod na Av (čas na AUTO) | nutno otočit kolečkem režimů | změna jedné hodnoty |
| Přechod na plnou automatiku | nutno otočit kolečkem režimů | podržet tlačítko koše |
| Přehlednost nastavení | jednoznačná — víš, co máš | musíš sledovat, co je AUTO |
| Rychlost při statické scéně | vyšší, méně kroků | zbytečná režie |
| Rychlost při měnící se scéně | nižší | výrazně vyšší |
Shrnutí: M je jednodušší, když nastavíš expozici jednou a hodinu ji neměníš. Fv vyhrává tam, kde se situace mění rychleji, než stíháš přemýšlet o režimech.
Dva tipy, které Fv posunou dál
Ulož si Fv do C1 / C2 / C3
Tohle je podle mě nejlepší způsob, jak s Fv začít. Nastav si celý výchozí stav — třeba pro halový sport: Fv, čas 1/800, f/2.8, ISO AUTO s limitem, Servo AF, sériové snímání — a ulož do C1.
Pak už nemusíš při každém příchodu do haly nic přenastavovat. Otočíš na C1 a jedeš. A protože jsi ve Fv, kdykoliv během akce z toho výchozího stavu odbočíš, aniž bys musel měnit režim.
Já mám takhle uložené tři scénáře: halový sport, svatební interiér, portrét venku.
Zkombinuj Fv s back button focusem
Pokud už fotíš s BBF (a jestli ne, mrkni na předchozí díl — je to technika, kterou mám na Canonu v ruce od začátku), tak se ti Fv sedne přesně do toho stejného způsobu práce.
Palec drží zaostřování, ukazovák spouští, multikontrolér řeší expozici. Spoušť už neplní žádnou funkci navíc a všechno máš rozdělené mezi prsty, které se nepletou. Je to logické pokračování stejné filozofie: rozděl si funkce tak, abys je mohl používat současně, ne postupně.
Kdy Fv naopak nepoužívat
Ať to není jednostranné — Fv není univerzální odpověď na všechno.
Studio s blesky. Tam máš pevné světlo, pevné hodnoty a nic se nemění. Klasické M je jednodušší a nemá jak selhat.
Když nemáš ovládání v prstech. Pokud musíš nad multikontrolérem přemýšlet, ztratíš víc času, než kolik ti Fv ušetří. Nauč se to doma na gauči, ne na placené zakázce.
Když si nehlídáš, co je na AUTO. Tohle je největší past Fv. Vidíš na liště, co je automatické, ale v zápalu focení se to snadno přehlédne — a najednou zjistíš, že ti kamera střílí na 1/60, protože jsi před dvaceti minutami vrátil čas na AUTO a zapomněl na to. Zvykni si před každou novou situací lištu jednou zkontrolovat. Dvě sekundy, které tě zachrání.
Závěrem
Fv nedělá nic, co by nešlo udělat kombinací P, Av, Tv a M. Nedává ti novou schopnost — dává ti rychlost přechodu mezi nimi.
A když fotíš eventy, kde se během půl hodiny přesouváš mezi třemi světelnými prostředími a nikdo na tebe nepočká, je právě ta rychlost to jediné, na čem záleží.
Vyzkoušej to na jedné zakázce, kde nejde o život. Nastav si to do C1 a odjeď v tom celý den. Buď ti to sedne během hodiny, nebo zjistíš, že tvůj styl focení Fv nepotřebuje — a to je taky užitečná informace.
V příštím díle se podíváme na nastavení Servo AF pro sport na R6 Mark II — konkrétně na to, jak si nastavit citlivost sledování tak, aby ti kamera neodskakovala na pozadí.
