Back Button Focus: proč jsem oddělil ostření od spouště a už se nikdy nevrátil zpátky
Kategorie: Moje fotografické tipy
Se sportovní fotografií jsem začínal na atletických závodech dětí. A tam jsem hned na prvních akcích narazil na problém, který má většina lidí: běžec mi mířil do záběru, já měl zaostřeno, chtěl jsem počkat na ten správný okamžik — a ve chvíli, kdy jsem zmáčkl spoušť, mi fotoaparát zaostřil znovu. Někdy na běžce. Někdy na pořadatele u dráhy. Někdy na dav rodičů za cílovou rovinkou.
Atletika je na tohle mimochodem ideální učební látka. Objekty se pohybují rychle a předvídatelně, ale v záběru máte neustále někoho dalšího — rozhodčí, trenéry, děti čekající na start, další závodníky v sousední dráze. Fotoaparát nemá jak poznat, koho z toho chcete.
Řešením bylo jedno jediné nastavení, které mi trvalo pět minut v menu: Back Button Focus (BBF), česky ostření zadním tlačítkem. Byl to jeden z prvních skutečně zásadních tipů, který jsem si osvojil, a používám ho dodnes — nejen na sportu, ale úplně na všem. Portréty, svatby, reportáž, krajina. Všechno.
Tady je kompletní návod, jak si ho nastavit a hlavně jak s ním potom skutečně fotit.
Co to vlastně je
Ve výchozím nastavení dělá tlačítko spouště dvě věci najednou. Namáčknutím do poloviny spustíte měření expozice a zároveň zaostřování. Domáčknutím exponujete.
Back Button Focus tyhle dvě funkce oddělí:
- Tlačítko AF-ON (palcem, vzadu) = ostření
- Spoušť = měření expozice a expozice snímku
To je celé. Zní to jako drobnost, ale mění to způsob, jakým s fotoaparátem pracujete.
Jak to nastavit na Canonu
Bezzrcadlovky řady R (R6 Mark II, R5, R7, R8...)
- MENU → oranžová záložka Vlastní funkce (C.Fn) → Přizpůsobit tlačítka
- Najděte položku Tlačítko spouště namáčknuté do poloviny (v anglickém menu Shutter button half-press).
- Přepněte ji ze Spuštění měření a AF na Spuštění měření (Metering start).
- Zkontrolujte, že tlačítko AF-ON má přiřazeno Spuštění měření a AF (Metering and AF start). To je na většině těl výchozí nastavení, takže ho většinou nemusíte měnit.
A ještě jeden krok, který se často opomíjí:
- Přepněte režim ostření na SERVO AF a nechte ho tam natrvalo. Vysvětlení hned níže.
Starší zrcadlovky (5D Mark III/IV, 7D, 6D, 80D...)
Cesta je téměř identická — hledejte Vlastní funkce → Vlastní ovládání (Custom Controls), tam vyberte tlačítko spouště a nastavte pouze měření.
Pokud vaše tělo nemá samostatné tlačítko AF-ON (například nižší řady jako 800D nebo starší 60D), přiřaďte ostření tlačítku ✱ (AE Lock) vedle palce. Funguje to úplně stejně, jen je tlačítko o kousek jinde.
Tip: Než uložíte nastavení, projděte si ho ještě jednou. Nejčastější chyba je, že si lidé nastaví AF-ON, ale zapomenou ostření odebrat spoušti. Pak mají obojí a nic se nezmění.
Proč Servo AF natrvalo
Tohle je ta část, kterou většina návodů odbyde jednou větou, a přitom je z celého tipu nejužitečnější.
Když máte ostření na zadním tlačítku, režim One Shot už nepotřebujete. Ovládáte totiž ostření prstem, ne nastavením v menu:
- Držím AF-ON → fotoaparát ostří průběžně, sleduje pohybující se objekt (chová se jako Servo)
- Pustím AF-ON → ostření se zastaví a zůstane zamčené (chová se jako One Shot)
Jinými slovy: máte oba režimy pod palcem a přepínáte mezi nimi rychlostí reflexu. Nikdy víc nebudete propásnout záběr proto, že jste zapomněli přepnout z One Shot na Servo, když se dítě rozběhlo.
Jak s tím fotit — čtyři konkrétní situace
Statický objekt a přeostření kompozice. Namířím na oči, cvaknu palcem na AF-ON, pustím. Ostření je zamčené. Teď můžu překomponovat, jak chci, a exponovat kolikrát chci — fotoaparát mi do toho nesáhne. Tohle je při portrétech naprosto zásadní.
Sport a pohyb. Držím AF-ON celou dobu, co objekt sleduju. Spoušť mačkám nezávisle, kdy chci. Ostření běží pořád, i mezi sériemi.
Objekt, který mi něco přejde před objektiv. Závodník běží ke mně, mezi nás vstoupí rozhodčí. Prostě na moment pustím palec — ostření zamrzne na poslední vzdálenosti, rozhodčí přejde, palec zase zmáčknu. Bez BBF by mi fotoaparát v tu chvíli přeostřil na rozhodčího a půl sekundy se hledal zpátky.
Předostření na místo, kde se něco stane. Zaostřím na branku, na cílovou pásku, na dveře, kterými někdo vyjde. Pustím palec. A pak už jen čekám se spouští připravenou. Funguje to podobně jako manuální předostření, jen rychleji.
Výhody
- Ostření a expozice jsou nezávislé. Nemůžete omylem přeostřit ve chvíli, kdy exponujete.
- Nemusíte přepínat režimy AF. One Shot i Servo máte pod jedním palcem.
- Zamčené ostření vydrží libovolně dlouho — přes desítky snímků, přes změnu kompozice, přes celou sérii.
- Rychlejší reakce. Vypadne jeden krok z rozhodovacího procesu.
- Sériové snímání dává smysl. Při focení dávky můžete ostřit průběžně bez toho, aby vám každý snímek startoval nový cyklus ostření.
- Snadné střídání s manuálním ostřením. Doostříte prstenem a fotoaparát vám to nepřepíše.
- Méně chyb ve stresu. A to je asi ta největší výhoda, kterou člověk pozná až na akci, kde se nedá nic opakovat.
Nevýhody a co čekat
Byl bych nepoctivý, kdybych tvrdil, že je to zadarmo.
- První týden budete zmatení. Zvednete fotoaparát, zmáčknete spoušť, nic se nezaostří, uděláte rozmazanou fotku. Stane se to. Několikrát. Počítejte s tím, že přeučení návyku trvá zhruba dva až tři týdny běžného focení.
- Nemůžete jen tak půjčit fotoaparát. Kdokoli si od vás vezme tělo do ruky, nafotí sérii neostrých snímků a bude si myslet, že máte rozbitý objektiv.
- Palec je zaměstnaný. Na tělech, kde ovládáte palcem i joystick pro výběr AF bodu, se ze začátku ruka trochu plete. Na R6 Mark II je rozložení dobré, ale chce si to zvyknout.
- Při dlouhém držení palce se unavíte. Při hodinovém zápase to poznáte. Není to hrozné, ale je to jiný typ námahy než dřív.
- Půjčené nebo cizí tělo vás vrátí zpátky. Když si vezmete do ruky fotoaparát bez svého nastavení, chvíli budete tápat. Řešení: uložte si nastavení na paměťovou kartu a mějte ho s sebou.
Pro koho to je
Rozhodně ano:
- Sportovní a akční fotografové — tady je BBF prakticky standard
- Svatební a reportážní fotografové, kteří střídají statické a pohyblivé scény během vteřin
- Portrétisté, kteří hodně pracují s přeostřením a kompozicí
- Kdokoli, kdo fotí zvířata, děti nebo divokou přírodu
- Fotografové, kteří kombinují AF s doostřováním rukou
Spíš ne:
- Pokud fotíte pár desítek snímků za rok a fotoaparát berete do ruky jednou za měsíc — svalová paměť se nestihne vytvořit a budete mít z toho jen zmatek
- Pokud fotíte výhradně ze stativu statické scény (produkt, architektura, krajina s klidem) — přínos je minimální
- Pokud fotoaparát sdílíte s někým dalším, kdo BBF nepoužívá
- Pokud vám současný způsob práce nikdy nezpůsobil problém. Neopravujte, co není rozbité.
Ještě jedna vrstva navrch (pro pokročilé)
Až si BBF osvojíte, existuje nadstavba, která mi hodně pomohla: přiřaďte druhému zadnímu tlačítku jiný režim AF oblasti.
Prakticky to znamená, že máte AF-ON nastavené třeba na sledování celé plochy s detekcí objektu, a tlačítko ✱ nebo tlačítko na objektivu na bodové ostření. Palec se pak přesune o centimetr a vy během okamžiku přepnete mezi „chytej, co běží" a „ostři přesně tam, kam mířím".
Na R6 Mark II se to nastavuje ve stejném menu, jen u položky konkrétního tlačítka vyberete Spuštění měření a AF a v detailu si zvolíte odlišnou metodu AF.
Tohle už ale nechte na později. Nejdřív si zvykněte na základ.
Jak začít, aby to vydrželo
Nepřepínejte to den před placenou zakázkou. Vážně.
Nastavte si to teď, o víkendu, a jděte fotit něco nezávazného — procházku, děti na hřišti, psa na zahradě. Cílem prvního týdne není mít dobré fotky, ale dostat palec do reflexu. Až přijde moment, kdy zvednete fotoaparát k oku a palec tam dojede sám bez přemýšlení, máte vyhráno.
U mě to trvalo asi dva závodní víkendy. Od té doby jsem to nastavení nezměnil ani na jednom těle, které jsem měl v ruce.
V příštím díle se podíváme na režim Fv (Flexible Priority) — dle mého názoru hodně podceňovaný expoziční režim, který Canon má, a proč jsem díky němu skoro přestal používat M i Av.
Máte s Back Button Focus vlastní zkušenost, nebo naopak váháte, jestli do toho jít? Napište mi, rád si o tom popovídám.
