V minulém díle jsme si naladili sledování pro Servo AF — citlivost a reakci na zrychlení a zpomalení. Funguje to skvěle, dokud nepřijde situace, na kterou máš nastavení naladěné špatně.
Přesně to se mi stalo na halové atletice. Měl jsem nastavené sledování pro běh, kde jde o plynulý pohyb jedním směrem, a najednou začal skok do výšky. Jiný typ pohybu, jiné požadavky. Než jsem se prohrabal do menu a přenastavil to, byly odskákané tři pokusy.
Ten problém nebyl v nastavení. Byl v tom, že jsem se k němu musel dostávat přes menu.
Canon má na tělech řady R propracovaný systém přiřazování funkcí na tlačítka. Jenom o něm většina lidí neví, protože je schovaný v oranžové záložce, kam se běžně nechodí. V tomhle díle si projdeme, co si na R6 Mark II přiřadit a proč.
Kde se to nastavuje
MENU → oranžová záložka (Vlastní funkce) → 3. záložka → Vlastní nastavení tlačítek
Objeví se ti schéma fotoaparátu se všemi tlačítky, která jdou přeobsadit. Klikneš na tlačítko, vybereš funkci, potvrdíš. Na stejné záložce najdeš i položku pro přizpůsobení voličů, kde se to samé dá udělat s kolečky a ovládacím kroužkem na objektivu.
Než začneš cokoliv měnit, jedna rada: měň po jednom a vždycky si to hned zkus. Když si přehodíš pět tlačítek najednou, za týden nebudeš vědět, co je kde, a skončíš zmatenější, než jsi byl předtím.
Moje přiřazení a proč zrovna takhle
AF-ON → zaostřování (back button focus)
Tohle už máme z prvního dílu. Spoušť odpojíš od zaostřování a ostříš palcem. Pokud tohle ještě nemáš, začni tady — všechno ostatní na tom staví.
Tlačítko AE lock (✱) → AF detekce očí
Blokaci expozice v praxi skoro nepoužívám, takže je to tlačítko, které se dá využít líp. Mám na něm zapínání a vypínání detekce očí.
Na svatbách a portrétech mám detekci očí zapnutou prakticky pořád — je to jedna z věcí, kvůli kterým se na moderní tělo přechází (podrobně jsme ji rozebrali v samostatném dílu). Jsou ale situace, kdy mi spíš překáží:
- skupinové foto, kde se kamera chytne obličeje, který zrovna nechci
- focení přes překážku — větve, zábradlí, hlavy hostů — kdy chci ostřit tam, kam mířím, ne na první obličej ve scéně
- detail bez obličeje — prstýnek, ruce, kytice
- odvrácený nebo profilový portrét, kde detekce kolísá a přeskakuje
Přes menu je to čtyři kroky. Na tlačítku jeden. Zmáčknu, doostřím tam, kam potřebuju, a zmáčknu zpátky.
Alternativa, pokud tohle nepotřebuješ: na stejné tlačítko se dá dát Přepnout na registrovanou funkci AF. Ta ti na jeden stisk dočasně přehodí celou konfiguraci ostření — režim oblasti, detekci objektu, sledování. Pro někoho, kdo detekci očí nechává zapnutou napořád, je to nejlepší využití tohoto tlačítka.
Ovládací kroužek na objektivu → ISO
Ve výchozím stavu má ovládací kroužek na RF objektivech korekci expozice. Já ho mám přehozený na ISO.
Důvod je jednoduchý: pokud fotíš ve Fv režimu, korekci expozice už máš na spodní liště jako jeden ze čtyř parametrů. Mít ji podruhé na kroužku je plýtvání. ISO je naopak hodnota, kterou ve Fv často nechávám na AUTO — a ve chvíli, kdy ji chci vzít do ruky, je nejrychlejší cesta levou rukou na kroužek, aniž bych pustil objektiv.
Je to hezká ukázka toho, proč se vlastní ovládání nedá okopírovat od někoho jiného. Kdybych fotil v Av, kroužek s korekcí by dával smysl. Protože fotím ve Fv, dává smysl ISO. To, co si na co přiřadíš, vyplývá z toho, jak fotíš — ne z nějakého univerzálně správného nastavení.
M-Fn → přepnutí One-Shot AF / Servo AF
Tohle je moje nejpoužívanější přiřazení vůbec.
Režim činnosti AF je věc, kterou během zakázky měním nejčastěji ze všeho. One-Shot na statické věci — skupinovky, portréty, detaily, prostírání. Servo ve chvíli, kdy se začne něco hýbat. Na svatbě to střídám klidně padesátkrát za den.
Ve výchozím stavu M-Fn prochází celý seznam funkcí (ISO, režim snímání, režim AF, oblast AF, vyvážení bílé) a k tomu, co chceš, se musíš doklikat. Když ho přiřadíš přímo na přepínání režimu činnosti AF, je to jeden stisk.
Praktický příklad z obřadu: fotím výměnu prstýnků v One-Shot, protože oba stojí. Vyjdou uličkou — M-Fn, Servo, sériové snímání. Po obřadu skupinovky před kostelem — M-Fn, zpátky One-Shot.
Dohromady s back button focusem to pak funguje tak, že palcem ostříš a ukazovákem na M-Fn přepneš způsob ostření. Obojí bez oddálení oka.
Tlačítko volby AF bodu → nechávám výchozí
Tlačítko volby AF bodu (vpravo nahoře u palce) mám na jeho původní funkci — Volba AF bodu. Není co vylepšovat, dělá přesně to, co má.
Stojí za zmínku proto, že spolu s multikontrolérem máš na přesun ostřicího bodu dvě cesty. Multikontrolér bod posouvá rovnou, tlačítko ti nejdřív otevře výběr. V rychlé akci sahám po multikontroléru, protože je to o krok míň.
Tlačítko hloubky ostrosti a tlačítko filmování → nechávám být
Dvě tlačítka, na která bych podle většiny návodů něco přiřadit měl. Nemám na nich nic a je to záměr.
Tlačítko hloubky ostrosti se přímo nabízí pro funkci Zadat/vyvolat funkci snímání. Ta si zapamatuje celý stav fotoaparátu — čas, clonu, ISO, režim měření, korekci, vyvážení bílé, oblast AF, objekt k detekci, detekci očí i citlivost sledování — a vyvolá ho, dokud tlačítko držíš. Na papíře skvělý nápad: kompletní akční set pod prstem a po puštění se všechno vrátí samo.
V ruce mi to ale nesedlo. Tlačítko je vpředu u bajonetu a držet ho během akčního focení, kdy zároveň ostříš palcem a spouštíš ukazovákem, je nepohodlné. Zkus si to dřív, než si to nastavíš — ergonomie je přesně ta věc, kterou z návodu nevyčteš a zjistíš ji až na place.
A ještě jedna věc, kterou je dobré vědět, i kdyby ti to tlačítko sedlo: do toho balíku se neuloží režim činnosti AF ani režim snímání. Položka „Činnost AF" v seznamu vypadá, že by One-Shot/Servo řešila, ale ta jen určuje, jestli se má při vyvolání vůbec ostřit. Takže i s vyvolaným akčním setem si Servo musíš přepnout zvlášť.
Tlačítko filmování je druhý případ. Video netočím, takže je fakticky mrtvé — a přesto na něm nic nemám. Nemám žádnou další funkci, kterou bych měnil tak často, aby si vlastní tlačítko zasloužila. A přiřadit tam něco „pro jistotu" znamená akorát riziko, že to jednou omylem zmáčknu a budu se divit, co se stalo.
Volné tlačítko není problém. Tlačítko, o kterém nevíš, co dělá, ano.
Přehled: výchozí stav vs. moje nastavení
| Tlačítko | Výchozí funkce | Moje funkce | Proč |
|---|---|---|---|
| Spoušť (poloviční stisk) | měření + AF | jen měření | oddělení ostření od spouště |
| AF-ON | měření + AF | měření + AF (beze změny) | palec ostří, ukazovák spouští |
| AE lock (✱) | blokace expozice | AF detekce očí | zapnutí/vypnutí bez cesty do menu |
| Náhled hloubky ostrosti | náhled clony | beze změny | špatně se drží během akce |
| Tlačítko filmování | záznam videa | beze změny | nemám co tam dát |
| Tlačítko volby AF bodu | volba AF bodu | beze změny | výchozí funkce dává smysl |
| Ovládací kroužek | korekce expozice | ISO | korekci už mám na liště ve Fv |
| M-Fn | rychlé menu funkcí | One-Shot ↔ Servo AF | nejčastěji měněné nastavení vůbec |
Jak to zapadá do zbytku seriálu
Tady se to všechno propojuje a stojí za to si to dát dohromady:
C1 / C2 / C3 řeší scénáře, tlačítka řeší okamžiky. Do vlastních režimů si ukládáš celé situace — halový sport, svatební interiér, portrét venku. Včetně sledovací citlivosti a zrychlení/zpomalení sledování z minulého dílu. Na tlačítka si dáváš to, co potřebuješ změnit uvnitř scénáře, během několika sekund.
Jednoduché pravidlo: když přijedeš na místo, otočíš na C1. Když se během akce něco stane, sáhneš na tlačítko. Do menu nelezeš vůbec.
Fv doplňuje expozici. Ve druhém dílu jsme si ukázali, jak ve Fv přecházet mezi režimy bez kolečka. Tlačítka dělají to samé pro ostření. Dohromady je to ucelený systém, kde se ke všemu podstatnému dostaneš, aniž bys odlepil oko od hledáčku.
Kdy to nepřehánět
Nepřiřazuj si funkce, které používáš jednou za měsíc. Tlačítek je omezený počet a každé přiřazení má cenu — něco jiného tam být nemůže. Vyber si tři až čtyři věci, které měníš opravdu často, a zbytek nech, jak je.
Pozor na půjčování těla. Pokud ti někdo sáhne na foťák s odpojenou spouští a přehozeným AE lockem, nevyfotí nic. Mám kvůli tomu uložený jeden vlastní režim s výchozím ovládáním — kdyby bylo potřeba.
Nastav si to jednou a nech to být. Největší chyba je přehazovat přiřazení každý měsíc podle toho, co jsi kde přečetl. Svalová paměť se buduje měsíce a je to přesně ta věc, která ti v rozhodující chvíli ušetří sekundu. Ta sekunda je celý smysl tohoto dílu.
Závěrem
Vlastní ovládání není o tom, mít fotoaparát nastavený „správně". Je to o tom, aby se tvoje nejčastější úkony přesunuly z menu do prstů.
Projdi si v hlavě poslední tři zakázky a zeptej se: co jsem během focení měnil nejčastěji? Ty tři věci si dej na tlačítka. Zbytek je detail.
V příštím díle si nastavíme vlastní menu (My Menu) a upravíme si Q menu — aby i to, co se na tlačítka nevešlo, bylo na dvě zmáčknutí místo osmi.
